HOME || Twilight Saga || TVD || Selena || Miley || JoJo || Čítárna --> || Alternation

Zhroucená...

29. ledna 2010 v 12:36 | Lady_Ann*eTT** |  •Jednorázowky
"Byl hodný, byl milí, byl obětaví… ale náhle odešel a jeho rodina trpí. Všichni ho měli rádi, ale bůh si ho povolal k sobě i když brzy."

Patnáctiletá Alice je už pátý den zavřená v pokoji a nikoho nepouští dovnitř. Důvod jejího smutku je ztráta milované osoby. Její milovaný bratr ji tu nechal samotnou. Alice nechápe proč zrovna on ? Vždyť ona v tom osudovém autě také seděla. Vyšla z toho všeho pouze se zlomenou rukou a lehkým otřesem mozku. Většina lidí by řekly, že měla štěstí, jenom ona sama si to nemyslí. Raději by umřela ona než on…
Ona i její bratr byly jako jeden. On umřel, ale ona svým způsobem také. Nebyly spolu spojeni jen sourozeneckým poutem, ale také velikou láskou.. Oba se navzájem tolik milovaly. Byly nejlepšími přáteli. Alice si život bez něj vůbec nedokáže představit. Ale ví, že by její bratr nikdy nechtěl aby za ním odešla, ne takhle brzy. Ví, že by ji Tom nikdy neodpustil, kdyby tu nechala rodinu, přátele.. Stejně jako on..

Už je to šestý den, kdy je Alice sama zavřená ve svém pokoji a nikoho si nepouští k tělu. Trpí a její rodina, přátelé s ní. Ráda by vzala za kliku a otevřela dveře. Jen kdyby za dveřmi stál on. Přeje si aby tohle všechno byl jen sen, přeje si, probudit se…

Už je to sedmí den, co sama sedí u okna v pokoji a zírá ven přes zamlžené okno. Venku padají vločky bílého a studeného sněhu a právě se jí vybavuje vzpomínka, když tu ještě její bratr byl. ** Byly spolu venku a byla šílená zima. Bratr ji objal aby ji bylo teplo. Pak si povídaly. Jen povídaly…

Už je to osmí den co Alice sedí na posteli a mlčky se dívá na bílou, prázdnou zeď…

Už je to devátý den co Alice brečí a brečí…

Už je to desátý den co leží na posteli a ještě pořád brečí. Zavře oči a znovu je otevře. Přeje si aby to byl jen sen, jenže není…

*** Za dveřmi ***

Přátelé, kteří každý den, každou noc stojí u jejích dveří a čekají kdy se konečně otevřou, ale marně… Tak se rozhodnou vzít za kliku a otevřít sami… "Co když chce být sama ?" zeptá se jedna druhé. "Teď už bude sama pořád" řekla druhá a otevřela dveře. Přešly k posteli, kde Alice ležela. Lehly si k ní. Po deseti dnech Alice konečně promluví… "Proč zrovna on ?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
"Isabello Swanová." Podíval se na mě přes své neskutečně dlouhé řasy něžně zlatým, přesto spalujícím pohledem. "Slibuju, že tě budu milovat navěky - jeden každý den věčnosti. Vezmeš si mě?"
Bylo mnoho věcí, které jsem chtěla říct, jedny nebyly vůbec milé, a ty druhé byly tak nechutně limonádově romantické, že by je ode mě ani ve snu nečekal. Než bych se ztrapňovala obojím, zašeptala jsem: "Ano."
"Děkuju," řekl prostě. Vzal mou levou ruku, políbil mi špičku každého prstu a pak políbil prsten, který odteď patřil mně...